na Blog.cz

je mi vcelku tapně ale blog se bude znovu stěhovat...konečně se uvolnila moje dlouho vysněná adresa a budu se na ni stěhovat jméno se nezmění maximálně si přidám nové příjmenní.přetáhnu nějáké články a rachell-foto zmizí z internetu...

stránky jsem začala dělat před chvílí takže nemá cenu tam chodit...

Edit. 9.9. : na vaše přání ještě jedna upravená fotografie,moc se mi to líbí a jsem s ní naprosto spokojená :)

Miluji ten zvuk,šumění......
Když venku prší...a já sedím u okna,přemýšlím o /v tu chíli o mém nudném a osamoceném životě/ a dívám se na spousty kapek dešťové vody...je jich spousta..jako lidí...a já?já jsem jedna z těch spoustu kapek...téměř neviditelná...Cítím se oproti té veliké bouřce,oproti světu,oproti vesmítu tak maličká,jakobych nebyla..jakobych jen bloudila mezi lidmi a oni mě neviděli.Určitou dobu kapka padá sama ale jednou každá kapka dopadne...Kapky dopadají náhodně ale z každých kapek vznikne kaluž...do té mé patří Werika,Nechee-nka,atd.však vy víte...a potom mí dva neexistující přátelé ale ty rozebereme jindy.

Jenomže každou kaluží někdy někdo projde,či projede...kapky se roztříští a dopadnou do jiné kaluže,vytvoří menší a vlastní kaluž nebo jich bude pohromadě tak málo až se vypaří a poté spadnou na úplně jiném místě.Může se stát že jedna kapka se roztříští do nekolika kaluží-Každá část vašeho já bude patřit jinam....A tak vznikají nové kaluže,míchají se dohromady...Každou kaluž někdo někdy roztříští.

a o tom je ten život...

Asi se k tomu nemůžu rozepisovat,protože je to starý citát který jsem v sobě našla nedávno..ani nevím jak vznikl...divný pocit mám něco o co se témeř každý den opírám a nevím jak dlouho si tohle říkám...kdy mě to napadalo,proč mě to napadlo...