Úvahy

Život je jako déšť...

5. září 2009 v 20:08 | Ráchell
Miluji ten zvuk,šumění......
Když venku prší...a já sedím u okna,přemýšlím o /v tu chíli o mém nudném a osamoceném životě/ a dívám se na spousty kapek dešťové vody...je jich spousta..jako lidí...a já?já jsem jedna z těch spoustu kapek...téměř neviditelná...Cítím se oproti té veliké bouřce,oproti světu,oproti vesmítu tak maličká,jakobych nebyla..jakobych jen bloudila mezi lidmi a oni mě neviděli.Určitou dobu kapka padá sama ale jednou každá kapka dopadne...Kapky dopadají náhodně ale z každých kapek vznikne kaluž...do té mé patří Werika,Nechee-nka,atd.však vy víte...a potom mí dva neexistující přátelé ale ty rozebereme jindy.

Jenomže každou kaluží někdy někdo projde,či projede...kapky se roztříští a dopadnou do jiné kaluže,vytvoří menší a vlastní kaluž nebo jich bude pohromadě tak málo až se vypaří a poté spadnou na úplně jiném místě.Může se stát že jedna kapka se roztříští do nekolika kaluží-Každá část vašeho já bude patřit jinam....A tak vznikají nové kaluže,míchají se dohromady...Každou kaluž někdo někdy roztříští.

a o tom je ten život...